Slavkovské bojiště
Kousek za Brnem je místo, kde se před nějakými dvěma sty lety odehrála známá bitva. Největší, jaká se kdy udála na našem území. Bitva u Slavkova.
Stosedmdesát tisíc vojáků tady bojovalo v bitvě, která se stala největším vítězstvím francouzského císaře Napoleona Bonaparta. Početně slabší, ale lépe vycvičená a organizovaná armáda svého císaře nezklamala.
V severní části bojiště jsem byl už mnohokrát, prakticky každou zimu se tady odehrávají vzpomínkové akce na počest bitvy. Pravidelně nechybí vojáci v historických uniformách a stánky s občerstvením. A samozřejmě i spousty lidí. Minulou zimu bylo dvousté výročí, které jsem oslavil přečtením knížky o událostech, které hýbaly Evropou roku 1805. Potom jsem dostal chuť si prohlédnout celé bojiště, zejména jeho jižní část a Pratecké výšiny, kde se bitva rozhodovala.
Roku 1805 to tu ovšem vypadalo naprosto jinak. Dnešní velké vesnice byly tehdy vetšinou jen několik chalup, místo rozsáhlých polí byly malá políčka a vinohrady. V jižní části byly navíc dva velké chovné rybníky, které vlastně vymezily jižní hranici bitevních operací a sehrály svou roli i jako překážka prchající spojenecké armády. Také tehdejší Zlatý potok (dnes Říčka) nebyl regulovaná, tři metry široká strouha, ale spíš rozlité močály a soustava rybníčků.
Bojiště je dnes zajímavé zejména svou rozlohou. Výhled z Prateckého návrší dává dobrou představu o jeho velikosti. Na severu lze jakž takž zahlédnout Žuráň, Napoleonovo velitelské stanoviště. Kopec Santon, opěrný bod severního křídla francouzské armády, vidět nebyl. Návrší je ozdobené Mohylou míru, pyramidou postavenou na památku obětí bitvy. Vedle mohyly je muzeum a hospoda. Pivko v tom vedru potěšilo.
